Historie prstenů od mystického Egypta po moderní éru
Zásnubní prsteny, krásné šperky s bohatou historií, jsou známé již tisíce let – dalo by se proto s nadsázkou říct, že jsou téměř tak staré, jako samotná láska. K rozlišování prstenů zásnubních a snubních začalo docházet teprve v 16. století. Abychom však nepředbíhali, vraťme se na úplný začátek a ponořme se do světa romantiky a tradice, kde každý prsten vypráví příběh lásky dvou lidí sdílejících svá srdce.
Starověký Egypt – zrod tradice
Před několika tisíci lety, v mystickém Egyptě, světě faraonů, pyramid, skarabeů a mumií, se zrodila tradice nošení prstenu na čtvrtém prstu levé ruky. Egypťané věřili, že konkrétně tento prst obsahuje venuamoris – žílu lásky vedoucí přímo k srdci. K výrobě se namísto zlata používalo rákosí či kov. Vzniklé prstýnky symbolizovaly věčnou lásku.
Řecko a Řím, antika – prsten coby symbol věrnosti a závazku
Starověké Řecko a Řím pak spojily prsteny s mýtem o Prométheovi (pozn.: jeho příběh najdete na konci článku). Posvátný kroužek zde představoval sílu lásky k lidem, kámen v něm pak nezdolnost – prsten se tak stal symbolem věrnosti a závazku.
Římané k tomuto symbolu navíc přidali další funkci: ženám posílali železné prstýnky jako záruku oddanosti a péče, příslib, že se o svou vyvolenou vždy postarají. Občas byl prsten chápán také jako symbol mužské převahy nad ženou.
Vycházejme tedy z předpokladu, že současný zvyk spojovat vztah s prstýnky je odvozený od římské tradice. Krom samotné symboliky přišel také Aulus Gellius, římský soudce a spisovatel 2. století s důvodem, proč nosit prsten na prsteníčku. Domníval se, že jím vede tenký nerv napojený na srdce, na který když zatlačíme, bude láska snoubenky jistá – shoduje se s myšlenkou starých Egypťanů.
Středověk a renesance – rozmach zlatých prstenů
Zlato coby materiál nadřazený jiným kovům a vhodný pro výrobu prstenů, tou dobou už různě zdobených, se prosadilo až v době křesťanství. Začalo tehdy představovat manželskou lásku, zvláště v podobě tzv. posy prstenů, které v sobě měly vyryté milostné verše nebo poselství. Později v době renesance se také začaly objevovat první zásnubní prsteny s diamanty určené výhradně pro bohatou vrstvu tehdejší doby.
V roce 1563, po Tridentském koncilu, se začaly rozdíly mezi snubními a zásnubními prsteny výrazněji odlišovat. Zásnuby tehdy ztratily svůj původní význam a zásnubní prsten se tak stal pouze volitelným doplňkem.
Prsten, symbol lásky a spojení, se začal předávat až během svatebního obřadu. V Evropě jej muži obvykle nenosili, dostávala ho pouze žena. Změna přišla až v následujícím století, kdy poprvé dochází k výměně prstenů v kostele během svatebního obřadu. Trvalo však, než se tato tradice dostala do širšího povědomí a začala se běžně praktikovat.
Čtvrtý prst pojmenoval jako prsteníček až encyklopedista Isidor ze Sevilly, který žil na přelomu 6. a 7. století. I on věřil, že je právě tento prst spojený žílou přímo se srdcem, tedy vhodný k nošení prstýnku. Nazval jej proto prsteníček.
Viktoriánské období – šperky s nádechem romantiky
Viktoriánské období zásnubním prstenům, ale i dalším šperkům, vtisklo romantiku a sentimentalitu. Populárním designem se staly prsteny ve tvaru hadů, které představovaly věčnou lásku. Součástí byly také drahé kameny, které svým uspořádáním často tvořily slova či iniciály.
20. století – diamantové prsteny jako standard
Ve 20. století již na diamantové prsteny dosáhla široká veřejnost, jelikož došlo k rozšíření diamantových dolů v Africe, čímž vzrostla produkce a dostupnost diamantů. Díky sloganu „A diamond is forever“ z marketingové kampaně firmy De Beers se vnímání společnosti změnilo a z diamantových zásnubních prstenů se tou dobou stal standard.
Současnost
Zásnubní prsteny nadále zůstávají symbolem lásky a závazku dvou lidí, neustále se však vyvíjejí společně s naší kulturou a hodnotami. Dnešní trh se zásnubními prsteny je bohatý a rozmanitý. Prstýnky mohou být vyrobené z různých materiálů, od všemožných kovů až po dřevo, a v různých stylech, od tradičních diamantových solitérů po unikátní designy. Na popularitě získaly vintage prsteny zajímavé svou historií a tzv. Custom Made prsteny, které odrážejí individualitu a osobní příběh.
Důležitým aspektem při výběru šperku se navíc stal jeho etický původ a udržitelnost.
Zajímavosti z historie i současnosti
V historii dával zásnubní prsten zpravidla muž ženě při žádosti o její ruku. Ovšem v dnešní společnosti se pomalu rozmáhá trend zásnubních prstenů pro muže.
Ve starém Římě údajně dostávaly nevěsty zásnubní prsteny dva – jeden zlatý pro nošení na veřejnosti a druhý kamenný, který měly nosit během domácích prací.
Začátkem 13. století vydal papež Inocenc III. nařízení, které uznávalo zásnubní prsten jako oficiální symbol lásky a příslib budoucí svatby, čímž odstartoval boom zásnubních prstenů.
První zlatý prsten s diamantem daroval arcivévoda Maxmilián Habsburský v roce 1477 své snoubence Marii Burgundské.
Nejmenší zásnubní prsten dostala princezna Mary, dcera Jindřicha VIII., již ve svých dvou letech.
Za 2. světové války se nemohly používat platinové prsteny, protože tento kov byl hojně využíván ve zbrojním průmyslu. Proto se prstýnky vyráběly především ze zlata a stříbra.
Zlaté zásnubní prsteny byly nalezeny i v ruinách Pompejí.
Po svatbě žena mění zásnubní prsten za snubní a má 3 možnosti, kam zásnubní prsten přesunout. Může jej nechat na levém prsteníčku nad snubním prstenem, posunout jej na levý prostředníček anebo jej přendat na pravý prsteníček.
V Americe se přes 80 % zásnub neobejde bez diamantového prstenu.
V USA se na výrobu zásnubních prstenů spotřebuje 17 tun zlata ročně.
Legenda o Prométheovi
Prométheus byl Titánem zrozeným z titánské krve, syn Titána Iapeta a Titánky Themis. Traduje se, že neměl k božstvu žádnou úctu, ale lidi naopak miloval – co by také ne, když byl jejich stvořitelem! Člověka stvořil v podobě sochy z hlíny a dešťové vody, které vdechla duši bohyně moudrosti, Pallas Athéna. Prométheus poténaučil lidi myslet a pracovat.
Prométheus byl Titánem zrozeným z titánské krve, syn Titána Iapeta a Titánky Themis. Traduje se, že neměl k božstvu žádnou úctu, ale lidi naopak miloval – co by také ne, když byl jejich stvořitelem! Člověka stvořil v podobě sochy z hlíny a dešťové vody, které vdechla duši bohyně moudrosti, Pallas Athéna. Prométheus poté naučil lidi myslet a pracovat. l, který chceš, aby ti lidé obětovali.“ Zeus očekával nějakou zradu, přesto vybral hromadu, která byla na první pohled větší a lákavější. Od této doby lidé obětovávali bohům kosti a tuk, maso si nechávali.
Zeus byl touto lstí rozladěn, a proto na zemi uhasil veškerý oheň. „Když si mohou dopřávat masa místo nás, ať ho jedí syrové.“ Prométheovi bylo lidí líto, a protože Diovi v krbu oheň nezhasínal, ukradl ho a přinesl lidem v dutině hole. Tento čin nemohl Zeus nechat bez potrestání. Nechal Prométhea přikovat ke skále v pohoří Kavkaz a poté za ním poslal orla Ethona, který každý den hodoval na Prométheových jádrech, jež denně dorůstala.
Prométheus se vysvobození dočkal až po 12 generacích, kdy hrdina Hérakles skolil orla šípem. Prométheus se poté vrátil na Olymp. Aby byl však Zeus usmířen, musel Prométheus nosit železný prsten, do něhož byl vsazen kus kamene z kavkazské skály. Ten současně lidem připomínal, jak je jejich hrdina zachránil. A je tomu tak dodnes – dokonce i při příležitosti tak významné události, jakou je svatba.